Jak na splněná přání aneb z velkoměsta za životem do meditačního centra

Přání se plní. Malá nebo velká. Za měsíc nebo za několik let. Je potřeba nepřestávat věřit. Nepřestávat snít. Také je potřeba se umět někdy zastavit. Ztišit mysl. Vnímat jemné signály – znamení. Nechat k sobě promluvit svou duši. Skrze pocity. Skrze sny. Je nutné překračovat komfortní zóny. Najít v sobě odvahu. Překonat strachy.

Toužíte po změně? Máte nějaký velký sen? Vylíčím vám pro inspiraci příběh. Skutečný. Můj. Svoje splněná přání. Svůj vnitřní proces rozhodování. A ty znamení, vodítka a poselství v mých nočních snech….

Co si pamatuji, vždy jsem chtěla žít na vesnici. Pocházím z malinkého městečka, kde krásná příroda je na dosah ruky. Namísto toho jsem už roky žila v české metropoli. Odstěhovala jsem se za láskou, za prací. Vždyť to znáte. Máte to taky tak? Trvalo mi dlouhá léta začít mluvit o Praze jako o svém domově. A ani tehdy jsem nepřestávala snít a věřit, že impulz k stěhování mimo vír a neutichající ruch velkoměsta ke mně přijde.

Jedno malé přání…

Alespoň ve volnu jsem si dovolila z města vypadnout. Za přírodou. Do ticha. Do hor. Na místa, kde bylo minimum lidí. Nepál. Himaláje. Malý Tibet a zas Himaláje. Když již bylo peněz kvůli práci v neziskovém sektoru míň, jeden večer jsem snila a vědomě si udělala „objednávku“ (napsala své přání) na svou dovolenou, kterou jsem si zapsala do zápiSNÍČKU:

„Pojedu někam na tři týdny. Někam do přírody. Někam, kde potkám lidi, kteří se mnou rezonují. Lidi, kteří budou ze zahraničí, abych si oprášila angličtinu. Chtěla bych meditovat. Chtěla bych na sobě pracovat. Chtěla bych pustit staré, aby mě to již v životě neomezovalo.“

… se do písmena naplnilo

I když už vím, že sny se plní, vždy mě to překvapí. Vždy se objeví obrovské nadšení. Radost ze života a jak to funguje. Splnilo se to do každičkého napsaného slova. Místo a proces mi doporučila mně blízka duše, když mě slyšela se smát. 

Jednalo se o meditační centrum v ČR a jednu konkrétní transformační techniku na tři týdny. Sešel se tam zajímavý mix lidí z různých států. Našla jsem si tam nové přátele, později se jedno přetavilo na partnerský vztah.

Angličtině se nešlo vyhnout. Bylo to na vesnici, za kterou byl les. Jednalo se o areál s nádhernými zahradami. Meditace ráno a večer. Vyřešila jsem si jednu věc, která se se mnou táhla snad 20 let.

 

 

Vypnula jsem na tři týdny mobil. Celou dobu jsem neměla přístup na e-mail. Krásně jsem se zastavila, harmonizovala a pročistila.

Rozšířilo se mi vědomí. Aspoň na nějaký čas. To byl důležitý předpoklad vidět a vnímat věci jinak, jasněji, víc do hloubky, lépe zachytávat znamení. Byla jsem napojená sama na sebe a i intuice tudíž po tom pobytu fungovala lépe.

Je čas jít domů

Snad všichni lidé se na konci těšili domů. Já ne. Smutkem mi tekly slzy. Brečela jsem ještě tři dny po návratu. Uklidnila jsem se, až když přišel nápad – „vždyť se tam můžeš vrátit. I kdyby jenom na víkend“. Začala jsem se moc těšit.

Hlas zevnitř

Následuji silný impulz se vrátit, jdu do akce a po měsíci se na to místo skutečně vracím. Na víkend.

Na procházce mě popadnou otázky z mého nitra. Jsem sama. Užívám si přírodu, ticho. Nikde nikdo. Hlas zevnitř mě překvapí. A téma také. Najednou slyším: „Co pro tebe znamená Tvůj domov? Kde je Tvůj domov? Kde? Praha není Tvůj domov.“ A nutí mě to se opravdu zamyslet nad tématem domov a nad svým životem, od chvíle, co jsem vyletěla z rodiště.

Když se člověk zastaví, vypne a je nějakou dobu sám se sebou, dostává se k hlavnímu slovu jeho duše.

Rozbil se mi notebook. Rozbilo se mi auto. Tyto okolnosti mě donutily se zastavit i v Praze, po návratu z víkendu. „Náhodou“ se mi dostává do rukou e-book člověka, který radikálně změnil životní styl a zázemí.

Cítím, že přichází velká změna, jen ji ještě neumím přesněji uchopit. Cítím, že mám jít za hlasem srdce. Po pár dnech přátelům líčím, že se v blízké budoucnosti asi odstěhuji na vesnici. S tím, že zatím nevím, kam přesně a kdy to bude. Jen že to říkám na základě silného pocitu, kterému věřím.

Začína mi to ale pomalinku docházet…

…. v noci se mi zdá, jak s nadšením říkám kamarádce, že budeme v meditačním centru sousedky. Po probuzení jsem dosti překvapená….. Začínám se tedy dívat po nějakých možnostech bydlení v okolí toho místa. Nic se mi nelíbí a tuto možnost zavrhuji, protože to se mnou vůbec nerezonuje.

Navštívím blízku duši, kterou jsem v létě potkala v meditačním centru. Mluvím o svých pocitech. Také, že jsem se tam vrátila a co se mi v poslední době děje ve spojitosti s tím centrem. Po tom, co promluví, jsem úplně v šoku. Doslova. „Dášo, a ty víš, že se tam dá bydlet, přímo na tom místě? Víš, že se tam již pár lidí na kratší nebo delší dobu přestěhovalo?“ Nevěděla jsem..

Bylo rozhodnuto. Dostala jsem strach. Blíží se další zásadní změna. Kamarádka to také viděla jasně. Loučila se se mnou se slovy „Dášo, tak na jaře, až se vrátím z cesty, se tam potkáme. Přijdu na návštěvu“. Byla jsem značně vyvedena z míry. Začala jsem se chvět na celém těle. Vzrušením. Mně se fakt splní další sen?

Za další měsíc znovu navštívim meditační centrum

Pozvala mne na víkend místní, abych jí přes víkend pohlídala dům a psa. To už jsem se na to místo začala dívat jinýma očima. Domácíma.

Měla jsem zvláštní zábrany mluvit o tom, že se tam chci přestěhovat. A také, že jsem vůbec nic neřekla, nezeptala se na podrobnosti. Byla jsem tam tenkrát teprve potřetí. To jsem měla říct, že za dva měsíce přijdu zas a rovnou se všemi svými věcmi včetně piana?

Komunikaci jsem odkládala. Až se na mě nejspíš začala nějaká část zlobit. Duše?

Zdál se mi sen, kde jsem dostala ultimátum a úkol. „Napíšeš dva dopisy. Lidem v komunitě, u kterých je možnost bydlet. Nenechám Tě v klidu spát, když to budeš odkládat.“ Nedovolila jsem si neposlechnout. Šla bych tím sama proti sobě. A tak píšu. Překvapení a radost z druhé strany. Domlouváme na dálku detaily.

Sny jsou naši pomocníci. Ve snech nás volá naše duše.

Začíná se mi plnit sen o životě na vesnici a v komunitě lidí…..

Má představa o impulzu zásadně změnit bydlení byla úplně jiná. Vždy jsem si myslela, že budu následovat na vesnici partnera. Že se budu stěhovat sama a do komunity, to mě teda nenapadlo. Možná proto jsem si trošku déle počkala. Nebo jednoduše až teď byl ten správny čas.

Přání se plní často způsobem, s nímž jsme nepočítali. Vesmír je mnohem nápaditější, než naše omezené představy.

Byla jsem na sebe hrdá, že jdu do takto veliké změny, skrz strach a spoustu nejistot. Že se řídím pocity a intuicí. Také jsem byla vděčná, že se mi plní další sen.

Bylo to daleko od Prahy. Začala jsem řešit, z čeho budu žít. Nebrala jsem to jako překážku. Věřila jsem, že pokud tam mám žít, což jsem cítila, že ano, tak mě vesmír ve štychu nenechá. Z práce jsem chtěla odejít. Rýsovala se jiná, a to na dálku a zkrácený úvazek, která však nevyšla. A v tom mě to napadlo. Vždyť můžu navrhnout práci na dálku v nynějším zaměstnání. Klaplo to.

Když má něco být, když to je v plánu duše, má to hladký průběh.

Stěhuji se

Stávám se součásti komunity. Vytváří se tam kolem mě něco jako rodinné prostředí. Vyživuji si to, co mi v dětství doma chybělo. Vzájemně si nasloucháme, pomáháme, smějeme se spolu. Potkáváme se u dortu v kavárně, u společné meditace nebo spolu slavíme narozeniny.

Pro mě to také bylo velké ponoření se do sebe sama. Bylo to místo, kde jsem otevírala své srdce. Byla jsem tam šťastná. Lidi mě tam měli rádi. Obohatila jsem ten prostor o svou pozitivní energii, pomoc, svůj smích a radost ze života.

Pro lidi přijíždějící jako hosté za meditací jsem byla inspirací, že vše je možné. Že jsem si věci dokázala zařídit tak, abych tam mohla žít a plnit si sen. Že jsem v sobě našla odvahu jít do té velké změny.

Pro mě znamenala setkávání s nimi a jejich pozitivní zpětná vazba opravdu hodně. Oni byli pro mě také inspirací, a to na mé duchovní cestě. Bylo to vše propojené a vzájemné.

Proč to vše píši v minulém čase?

Po roce a půl byl čas jít… To je ale již jiný příběh… Jiná zkušenost a poznání… A jak jinak – další zásadní změna…

„Jsem žena, které se život díky cestě osobního rozvoje pozitivně proměnil. Poselství v mých snech mně byly na této cestě důležitými pomocníky, práce s nimi se stala mou vášní. Skrze své osobní zkušenosti a poznání motivuji druhé vykročit naproti té své proměně a všímat si u toho svých snů.“ Víc o mně si přečtěte zde >>
  • Stáhněte si eBook zdarma a objevte, jak sny a intuice člověka vedou a co lze prací se sny zažít.
  • Potkáme se na Facebooku:
  • Nejnovější příspěvky